Aby ženy mohly rodit jako vévodkyně!

TISKOVÁ ZPRÁVA
Hnutí za aktivní mateřství
11. května 2018

Od 14. do 20. května proběhne Světový týden respektu k porodu. Hnutí za aktivní mateřství pořádá již tradiční Festival o těhotenství, porodu a rodičovství, opět pod záštitou Hlavního města Prahy, jmenovitě Miloše Růžičky, předsedy Výboru pro zdravotnictví a bydlení a tentokrát i „pirátů“ Ivana Bartoše a Olgy Richterové, která k tématu říká:

„Porod je klíčová životní zkušenost. Má velký vliv na navázání vztahu dítěte a rodičů i třeba na rozhodnutí, zda mít další děti. Vážím si každé porodnice, kde k porodům přistupují individuálně a podporují jejich přirozený průběh, pokud to je možné. Ze zkušeností mnoha žen ale vyplývá, že téměř třicet let po sametové revoluci jsou ženy v naší zemi nuceny podstupovat zákroky, se kterými nesouhlasí a které jsou někdy i zbytečné (srov. např. někde rutinně používaný nástřih hráze). Je také značný tlak na urychlování porodů – a to pak vede k jejich medikalizaci. Podporuji možnost informované zodpovědné volby pro každou ženu. Ve velké úctě mám i porodní asistentky jako důležitou profesi mj. proto, aby lékaři měli čas na komplikované porody a nemuseli se tolik věnovat těm fyziologickým.“

PhDr. Olga Richterová, PhD., první místopředsedkyně Pirátské strany, místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku a členka Výboru zdravotního a Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny

Středeční debaty nad ústředním tématem se zúčastní například právník Ivo Telec a lékařka Helena Máslová, o úvodní slovní výkop se postará Lejla Abbasová.

Rodit jako vévodkyně Kate

České zdravotnictví se rádo chlubí svými úspěchy v oblasti porodnictví a neonatologie, zejména jednou z nejnižších úmrtností novorozenců. O čem se ale mluví podstatně méně, je (ne)svoboda matek v porodnicích, množství rutinních, ale často zbytečných invazivních lékařských zákroků a separace dítěte, či nemožnost rodit v porodním domě či doma se zajištěnou péčí, za což leží odpovědnost výhradně na státu. Země, které nabízejí daleko pestřejší systém péče během porodu, přitom mají statistické výsledky srovnatelné, některé dokonce i lepší, například severské státy. Před třemi týdny porodila své třetí dítě vévodkyně Kate. Vybrala si jednu z londýnských nemocnic, přitom porodila přirozeně a pár hodin po porodu už se s miminkem a úsměvem na rtech vydala zpátky domů. Samozřejmost, kterou si české ženy musí často velmi náročně obhajovat.

Méně zákroků, více péče

Třetí květnový týden přichází tradičně Světový týden respektu k porodu. Ústřední téma jako by charakterizovalo právě porod Kate Middleton i britský systém péče. Ten je totiž už několik let založen na neustálé analýze dat a odborných doporučení. Z nich vyplývá, že zbytečné zásahy porodnímu procesu škodí. Normální, přirozený porod je zdravý a bezpečný, jakékoliv zásahy jsou na místě až tehdy, když zdravotníci odhalí případná rizika, odchylky od normálu. Normálně, tedy přirozeně, může přitom porodit naprostá většina žen, statistiky uvádějí přes 85 %. Česká statistická data zveřejňovaná v každoroční publikaci Rodička a novorozenec přitom uvádí spíš opačný poměr – normálně, bez jakýchkoliv zásahů jen cca 10 % žen u nás.

Na to vše chce opět upozornit Festival o těhotenství, porodu a rodičovství, který letos už po třinácté u příležitosti Světového týdne respektu k porodu pořádá Hnutí za aktivní mateřství. Letošním ústředním tématem je právě problematika škodlivých zásahů a potřeby podpory normálního porodního procesu: Méně zákroků, více péče.

Festival o těhotenství, porodu a rodičovství se uskuteční ve dnech 14. – 20. května v MediaKlubu Spálená, Spálená 8 v Praze.

Návštěvnice a návštěvníci festivalu se mohou těšit na přednášky a workshopy více než čtyřiceti osobností, které kromě porodu samotného zahrnou řadu souvisejících témat jako je zdravá výživa, poporodní bonding, homeopatie, sexualita, harmonické partnerství, dilemata týkající se výchovy, očkování, různých přístupů ke vzdělávání ve školkách a základních školách a mnohá další. Součástí festivalu bude tradičně tematický obchůdek a knihkupectví a také dětský koutek s možností hlídání dětí.

Celý program festivalu naleznete na www.respektkporodu.cz

Světový týden respektu k porodu nabízí kromě pražského festivalu  v České republice další desítky akcí: www.svetovytydenrespektukporodu.cz

Kontakty:

ředitelka Festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství
Lucie Ambrožová
725 725 448
lucie.ambrozova@iham.cz

předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství 
Petra Sovová
776 465 486
ham@iham.cz

Jakou antikoncepci doporučit své dceři

Je potřeba se podívat na to, co by mělo takovému doporučení předcházet.

„Jakou antikoncepci mám doporučit své dceři?” Na takový dotaz starostlivým maminkám odpovídám poměrně často.

Ale než mohu uspokojivě odpovědět, je potřeba se podívat na to, co by mělo takovému doporučení předcházet.

Zajímavé je, že se mne na podobnou otázku nikdy nezeptala maminka dospívajícího chlapce. Čím to je? Je to tím, že se obecně předpokládá, že větší dopad, pokud se při zahájení pohlavního života „něco nepovede”, nese primárně dívka. Je to pravda, ale na druhou stranu ani kluci nejsou z obliga a osobně se domnívám, že i oni by měli být podporováni k zodpovědnosti a informované volbě. Když jsem se vzdělávala a zkoumala, jak předcházet rizikovému sexuálnímu chování dospívajících, zaznamenala jsem u všech odborníků, včetně těch světových, zajímavou schodu. Odborníci se shodují na tom, že spoustu problémů přináší předčasné zahájení sexuálního života.

Všichni vědí, včetně dospívajících na základních školách, že i zákon stanovuje hranici do kdy je pohlavní styk považován za trestní čin. Tato hranice je 15 let.

Je to docela pochopitelné, děti se opravdu jen těžko postarají o děti. Pokud ale chceme určit zdravější hranici, je potřeba se více zajímat o imunologii. Důležitou součástí ženského zdraví je zdravý děložní čípek. Děložní čípek v období dospívání je místo, které je podstatně náchylnější napadením infekce nebo viru. Není ještě dokončený jeho vývoj a tím velmi rychle roste možnost nákazy ženských pohlavních orgánů, zejména pokud dochází ke střídání sexuálních partnerů. Lékaři se shodují, že vývoj děložního čípku se zakončuje kolem 17. – 18. let. Poté riziko infekcí a virových napadení tkáně klesá. I z toho důvodu je dobré naše dospívající podporovat k tomu, aby si na pohlavní styk počkali do doby, kdy bude jejich tělo imunitně zdatnější. Očkování proti HPV chrání maximálně na 70% a má své vedlejší účinky, vyčkat do dokončení vývoje děložního čípku je tedy vhodnější prevence. Myslím, že toto téma by se dalo otevřít právě i s otázkou očkování, kdy dívky často chodí ze školy domů a ptají se, zda se mají nechat očkovat. V tu chvíli je jedinečná příležitost dívce vysvětlit, jak to s jejím děložním čípkem je a co ji chrání nejlépe.

Maminky dospívajících dcer se často domnívají, že ideální je dívce nechat brzy předepsat hormonální antikoncepci, která ji ochrání. Bohužel opak je pravdou. Je zajímavé, že právě dívky užívající hormonální antikoncepci mají vyšší riziko výskytu pohlavních chorob. Také je třeba brát v potaz vývoj a dozrávání cyklů. Pokud plodnost uspíme v období, kdy ještě není dokončen její vývoj, můžeme tím dívce znesnadnit cestu ke zdravému cyklu v budoucnu.

Zjišťuje se, že účinná prevence proti rizikovému sexuálnímu chování je otevřená komunikace. Ta by určitě neměla probíhat formou strašení otěhotněním a vyjmenováváním všech pohlavních chorob. Je vhodné s našimi dětmi otevřeně mluvit o sexualitě. Vysvětlit, že se jedná o velkou sílu, pud, který do značné míry ovlivňuje naše chování a život. Můžeme sexualitu přirovnat k noži. Nůž je úžasný nástroj, pokud se však dostane do ruky dvouletého dítěte, nemusí být vždy bezpečný. A to platí i pro sexualitu. Milování je úžasná schopnost lidského těla, ale pokud k pohlavnímu styku dochází příliš brzy nebo za nevhodných podmínek, či jen proto, že už bychom to přece měli mít za sebou, můžeme si víc ublížit než zažít něco příjemného.

Milování, pokud je v podmínkách, kdy se oba partneři cítí bezpečně, cítí k sobě přitažlivost a ideálně i lásku, může být opravdu nádherný zážitek. Doporučila bych dospívající informovat, vtipně a skrze příběhy, o tom, jak funguje mužská a ženská sexualita. Že to, co se líbí muži, se ženě vůbec líbit nemusí a naopak. Je dobré mladým pravdivě popsat všechny výhody i nevýhody, které zahájení sexuálního života přináší, podporovat je k otevřenosti a důvěře. Pokud naše děti mají doma bezpečné a podporující prostředí, o to méně, budou vyhledávat ujištění a lásku někdy jinde.

Pokud přijde čas, kdy je potřeba se rozhodnout jaká antikoncepce je pro dospívající nejlepší, je na místě opět otevřená komunikace. Setkávám se s dívkami a ženami, které se mi stěžují, že jim maminka v 15 letech nechala předepsat hormonální antikoncepci, přestože ony to vnímaly jinak. Pojmenovávají to po mnoha letech jako formu násilí. Dospívajícím bychom měli předložit různé možnosti a objektivně pojmenovat jejich výhody a nevýhody. Při přednáškách na základních školách vidím, že dospívající jsou otevření ke komunikaci a hledání možností, které budou vyhovovat právě jim. I hormonální antikoncepce předepsaná z tzv. „léčebných důvodů” by měla být s dospívajícími dívkami komunikována. Značné negativní dopady, které mohou při předčasném zahájení užívání hormonální antikoncepce vzniknou, ponesou právě ony. I zde by měla být objektivně a pravdivě pojmenovány výhody i nevýhody. Hormonální antikoncepce ve své podstatě cykly neléči, ale zajišťuje, že nedochází k ovulaci ani menstruaci. Krvácení, ke kterému dochází je tzv. krvácení ze spádu po vysazení pilulky. Dívky tedy pravidelně po 28 dnech krvácí, ale ve své podstatě žádné cykly nemají. Není tedy možné mluvit o léčení cyklu, protože cykly jsou uměle potlačeny.

Antikoncepci můžeme rozdělit na metody hormonální a nehormonální, při čemž nehormonální metody můžeme dále rozdělit na bariérové a přirozené.

Hormonální antikoncepce se dále dělí dle svého nosiče i množství a druhů hormonů, které obsahuje. Nepůjdeme do podrobností. Nejčastější hormonální antikoncepce je v podobě pilulek, dále je možné využít kroužky, náplasti, různá tělíska ať už podkožní nebo děložní. Princip je u všech metod podobný. Zejména zabraňuje ovulaci, nárůstu sliznice, zahušťuje děložní hlen. Spolehlivost proti nežádoucímu otěhotnění je okolo 99 %.

Kondom je jediná forma antikoncepce, která z větší části chrání i proti pohlavně přenosným nemocem. Proto, by měl být první volbou pro dospívající, pokud se rozhodnout k sexuálnímu životu, a to i pro dívky, které užívají hormonální antikoncepci. Další formou bariérové metody je tzv. pesar, který se těší v ČR stále větší oblibě. V kombinaci s kondomem a případně i spermicidním gelem tvoří vysoce účinnou ochranu nejen proti nežádoucímu otěhotnění, ale také proti chorobám a nezatěžují zdraví a ženskou plodnost.

Nově se stále více žen i dospívajících dívek zajímá o tzv. přirozené formy antikoncepce. Nejspolehlivější formou je tzv. Symptotermální metoda, která má spolehlivost srovnatelnou s hormonální pilulkou, tedy kolem 99%. Bylo by úžasné, kdyby se dívky i kluci již na základních školách setkávali s vědomým a zodpovědným přístupem ke své plodnosti. Zejména nyní, kdy narůstá ve společnosti neplodnost. Symptotermální metoda je i pro dospívající, ale je zde kladen důraz na podporu, pomoc a komunikaci. Tato metoda pracuje s tím, že dívka – pár přesně vědí, kdy mají plodné a neplodné dny a podle toho se mohou vědomě rozhodnout, jak s tímto obdobím naloží. Pokud ale dochází ke střídání partnerů, ani zde by neměla být opomíjena ochrana kondomem.

Na závěr bych chtěla rodiče podpořit k otevřené komunikaci a k informovanosti o všech výhodách i nevýhodách různých antikoncepčních metod. Dospívající stejně jako dospělí by si vždy měli vybírat z maxima dostupných možností. Jen tak si mohou zvolit to, co cítí, že je pro ně skutečně nejlepší. Pokud dostanou na výběr mezi pilulkou a kondomem, může se stát, že nezvolí informovaně, ale vyberou tzv. „menší zlo”. Na druhou stranu je důležité připomínat, že žádná forma antikoncepce není stoprocentní. A toto uvědomění by mělo vést k zodpovědnějšímu výběru partnerů/rek.

Autorka článku Bc. Kateřina Juřenčáková je lektorkou přednášek o plodnosti, antikoncepci, neplodnosti, sexualitě, menstruaci pro veřejnost i na školách.

Více na www.prirozenaantikoncepce.cz.

Pozvánka na Festival

Bc. Kateřina Juřenčáková bude přednášet na téma Vědomá plodnost a antikoncepce také na Festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství v Praze, v MediaKlubu Spálená 8, dne 16. května od 17 do 18.30 hodin. Pokud chceme mít plodnost ve svých rukou, je zapotřebí rozumět svému cyklu, vědět, kdy a zda jsme plodní a neplodní, vědět, zda je náš cyklus opravdu zdravý. Je také důležité zbavit se mýtů o naší plodnosti, které kolují společností a nedovolují tak vnímat plodnost vědomě.

Co se dozvíte?

  • Jak mít plodnost ve svých rukou od dospívání až po přechod
  • Jakou antikoncepci a co doporučit dospívajícím
  • Jak funguje plodnost po porodu a na co si dávat pozor
  • Jak přirozeně počít a co pomůže při nechtěné neplodnosti
  • Možnosti přirozené a spolehlivé formy antikoncepce

Članek z www.rodina.cz

Umožnit dítěti a jeho rodině přívětivý příchod na svět – to je dar pro celý život

Je mi velkou ctí, že již 3. rokem mám tu milou povinnost osobně podpořit Festival
těhotenství, porodu a rodičovství.
Zrození nového života je ten největší zázrak v našem lidském bytí. Je to chvíle, která patří
mezi nejvýznamnější momenty života každé ženy. Současně je to ten nejdůležitější okamžik
nejen pro rodiče narozeného miminka, ale i pro dítě samotné. Je to začátek, který význam něovlivňuje kvalitu života i zdraví, a proto by měl být pro naše děti ten nejlepší možný –
přirozený, chráněný, klidný a přívětivý.
Za posledních 40 let došlo v našem porodnictví k velkému pokroku v ochraně života
novorozence i matky. Jsem si jist, že jsme všichni za tento pokrok vděční. Současně ale platí, že je stále, co zlepšovat. Jsem přesvědčen, že české porodnictví se může nadále zlepšovat. Ato nejen prostřednictvím nových technologií, ale také uznáním dříve podceňovaných vědeckých poznatků a výpovědí všech, kteří se narození dítěte účastní, zvláště pak samotných žen. Vždy lze dále rozvíjet i vzájemné porozumění, úctu a snahu o zohlednění jejich potřeb a přání.
Narození dítěte bylo a stále by mělo být zcela přirozenou součástí života. Je to období
radostné, ducha povznášející a plné pozitivních změn. Je také velmi intenzivní, může být i
nebezpečné a zaslouží si ochranu lidskou i lékařskou. Chránit vznikající život a léčit nemoc je ale rozdíl. Zrození života není nemoc. Mějme to prosím stále na paměti.
Na závěr bych rád popřál Festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství vše dobré, hodně
vzájemného naslouchání a snahu o spolupráci a sounáležitost všech, kteří jsou přítomni
zázraku zrození nového člověka.
Jsem rád, když mohu podpořit každý takový projekt jako je právě Festival o těhotenství,
porodu a rodičovství.

S úctou

Ing. Miloš Růžička
Starosta MČ Praha – Ďáblice, pražský zastupitel, předseda Výboru pro zdravotnictví a
bydlení Zastupitelstva hlavního města Prahy

Každý porod má svůj pravý čas

9. května 2017

Termín porodu se blíží, rodiče si mnohdy oddechnou, jejich miminko už je donošené a může se klidně narodit. Ovšem vypočtené datum porodu je tu a dítě si stále spokojeně plave v plodové vodě. Co se děje? Snad nepřenáším?!?

A jde opravdu o přenášení nebo “přenášení”? Uvozovky jsou zde zcela na místě. Zatímco definice termínu přenášení mluví zcela jasně období po 42. týdnu těhotenství, mnohé ženy si vyslechly verdikt “přenášíte!” hned po vypočteném termínu porodu podle poslední menstruace. Pojďme si tedy krátce osvětlit, co to vlastně přesně je termín porodu a přenášení.

Podle data poslední menstruace si žena či její porodní asistentka, případně lékař, lékařka zjistí, jaký je termín porodu. Jde o vypočtené datum, ovšem plus minus dva týdny! Po celé toto období, tedy jeden měsíc, je žena tzv. v termínu. Teprve po 42. týdnu mluvíme o přenášení, které může mít svá rizika, zřejmě z důvodů klesání schopnosti placenty dítě vyživovat. To je i důvodem častějších prohlídek v tomto období, nejlepší prevencí je sledování dítěte, lékařskou terminologií plodu. Pokud je miminko v pořádku a prospívá, není žádný důvod k vyvolání a můžeme v klidu počkat na ten pravý čas. Velká škoda je, že mnozí lékaři, možná bychom mohli říct, že mnohé porodnice považují za vhodnou prevenci vyvolání porodu. To se děje v mnoha civilizovaných zemích – a právě to je důvodem, proč se tato problematika stala hlavním tématem Světového týdne respektu k porodu 2017. V moderním porodnictví totiž nastává úplná “doba indukční”. Porody jsou vyvolávány velmi často – a často velmi zbytečně. Důsledkem je pak zejména nárůst císařských řezů, v tomto ohledu rovněž zbytečných. Je skvělé, že vyspělá medicína umí operativně vybavit dítě z matčina těla, že císařský řez máme k dispozici. Ovšem je to velká břišní operace, vyhrazena jen pro mimořádné situace. Světová zdravotnická organizace doporučuje udržet míru císařských řezů pod 10 – 15% hranicí. Tento “alternativní porod” má totiž svá rizika, zatěžuje dítě horší poporodní adaptací a matku pomalejším hojením, může narušit i jejich vzájemnou vazbu a kojení.

Komunitní porodní asistentka Veronika Bednářová popisuje současnou praxi českých porodnic: „Podporuji přirozené těhotenství a následný přirozený porod se všemi aspekty, které k němu patří. Často od svých klientek slýchám stížnosti na současný lékařský postup, kterým je rutinní vyvolání porodu, ačkoli je dítě i matka v pořádku, jen je těhotenství delší než 40 týdnů. Ženy tíží strach z takového zásahu do života jejich i jejich dítěte a cítí, že je ještě čas a jejich dítě se jistě brzy samo narodí. Jsou vystaveny nátlaku zdravotníků, často musí odolávat výhrůžkám, že ohrožují svoje dítě, nebo dokonce konstatování ze strany lékařů, že pokud nenastoupí na vyvolání, jejich dítě zemře.  Bezpečí ženy i jejího dítěte je pro mě vždy prioritou, proto doporučuji pravidelně sledovat stav dítěte a matky. Plně a pravdivě ženu o všem informovat, komunikovat s ní, nabízet možná řešení a znát její názor, ale pokud je vše v pořádku, trpělivě čekat na ten pravý čas. Nátlak a zastrašování nejsou řešením!”

Svá negativa má samozřejmě, jako každý zásah do normálního porodního procesu, i vyvolávání porodu. Podle Robin Elise Weiss, duly a lektorky předporodní přípravy, existuje několik rizik uměle vyvolávaného porodu. Především přináší riziko tísně pro dítě, odborně před porodem nazývaným plod. Tíseň plodu mohou způsobit nepřirozené kontrakce, které indukce vyvolala. Ženy, které mohou srovnávat zkušenost normálního, přirozeně započatého porodu a toho indukovaného, se shodují na tom, že kontrakce po vyvolávání jsou úplně jiné – silnější, bolestivější, daleko hůře zvladatelné. Může se stát, že jejich působením dítě zaujme nepříznivou polohu. To s sebou pak nese riziko použití kleští nebo vakuumextraktoru.

Impuls ke spuštění zdravého porodního procesu přichází od dítěte. Pokud dítě vybavíme na svět příliš brzy, byť i jen o týden, může být nezralé, nepřipravené, tzv. pozdně nedonošené. To se může projevit nejen dechovými obtížemi, ale i celkově horší poporodní adaptací, silnější novorozeneckou žloutenkou a spavostí a nezralou termoregulací.

Je skvělé, že dnešní moderní porodnictví přináší možnost pečlivé kontroly zdravotního stavu dítěte během těhotenství. Pokud se miminku nedaří, zdravotníci to mohou včas odhalit a vyvolat porod dříve, pokud je to nezbytné. Právě tato výhoda nám zároveň může pomoci, aby se většina dětí mohla narodit ve správném termínu, zralá a zdravá.

Petra Sovová

Zdroje: Robin Elise Weiss PhD.: Pět důvodů, proč se vyhnout indukci porodu

MUDr. Josef Zahumenský: Potermínové těhotenství, přenášení (porodnice.cz)

„Vnitřní muž“, „vnitřní žena“ a narození dítěte., J. Bílý

V naší psýché můžeme mnohdy pozorovat jakési složky nebo také „hlasy“. Určitě jste se už setkali s „vnitřním kritikem“, hlasem, který nás a naše rozhodnutí zpochybňuje. „Malé dítě“ se zase bude hlásit, pokud prožijeme situaci, která se dotkne traumat a návyků, které jsme jako děcko prožívali. Samozřejmě, že tyto hlasy patří všechny do celku „Já“ a že rozdělování psýché na „osoby“ je pouhý koncept, který nám umožňuje lépe pochopit jisté reakce. Přesto se občas vyplatí, se na „vnitřní osoby“ podívat detailněji.

S konceptem „vnitřního muže“ a „vnitřní ženy“ pracuji už dlouho – nejen konstelačně. Každý z nás má cosi jako „mužskou část“, expanzivní a činorodý díl, který je zodpovědný spíše za logiku a racionalitu v našem konání, a „ženskou část“, která je více pocitová, podléhá častějším změnám nálady a je orientována spíš na příjem než agresi. Jak u muže, tak i u ženy se může stát, že jedna či druhá část stojí více v popředí. Někdy se síla těchto dvou „hlasů“ mění a jejich priorita se prohodí, většinou ale zůstávají delší dobu neměnné.

Už dlouho jsem pozoroval, že se někdy vyplatí, v případech partnerských konfliktů postavit do konstelace „vnitřního muže“ a „vnitřní ženu“ obou partnerů. Taková konstelace rychle odhalí, kdo s kým má vlastně problémy a jak to stojí se silou jednotlivých složek. Zvážíme-li, že tyto dvě složky lze vystopovat u každého, je partnerský vztah výsledkem čtyř dílčích vztahů. Dva z nich jsou mezi mužem a ženou (tedy cosi jako „heterosexuální“, založené na opačné polaritě) a po jednom mezi mužem a mužem případně mezi ženou a ženou, kde základ vztahu je na porozumění, na souznění.

Pokud se dva lidé do sebe zamilují, může se stát (a podle mých zkušeností se to děje relativně často) že dominantní dílčí vztah nebude ten mezi „vnitřním mužem“ partnera a „vnitřní ženou“ partnerky, ale některý jiný z oněch tří zbylých. Například se může jednat o partnerku, která je ve své ženskosti zraněná a podvědomě nedůvěřuje mužům. Vybere si tedy citlivého muže s velkým podílem „vnitřní ženy“ a její „vnitřní žena“ se „zamiluje“ do vnitřní ženy partnera. Ostatní tři vztahy budou „neprobuzené“.

Tento vztah může velice dobře fungovat – až do chvíle, kdy partnerka otěhotní. Tehdy totiž začne velice instinktivně hledat její ženská část „muže“ v jejím muži – tedy onu část, kterou až doposud ignorovala. To se děje z důvodů, které jsou ukryty v milionech let našeho vývoje. Žena, která chce porodit dítě je totiž po jistou dobu odkázána na silného a spolehlivého muže, který, abych to vyjádřil obrazem z doby ledové, hlídá před jeskyní a tahá domů mamuty, zatímco ona se stará o kojence. Tak to desítky tisíc let bylo, a současný vývoj společnosti, kde toto už není – alespoň pro naše přežití – nutné, na tom nic nemění.

Těhotenstvím se tedy zdánlivě z čistého nebe může ve vztahu mnoho změnit a my nepochopíme, proč se najednou mezi partnery objevují konflikty, než se s oběma „vnitřními“ složkami seznámíme.

Z mé praxe jsou některé, pro nezasvěcený pár dost neobvyklé otázky pro vyřešení takovýchto případů velice důležité. Například:

• Jak je na tom partner se vztahem ke svému vnitřnímu muži? (Tento vztah je často velice podobný jeho vztahu k otci.)

• Jak vypadá vztah vnitřní ženy partnerky k jejímu vlastnímu vnitřnímu muži? Tento vztah často zrcadlí zranění a nedůvěru ženy k jakýmkoliv „mužským“ osobám (ať už „z masa a kostí“ nebo vyskytujícím se pouze v psýché).

• Je vztah parterů založen spíš na přitahování skrze polaritu (což možná vede k častějším hádkám) nebo spíš na stejnosti? (V druhém případě existuje nebezpečí, že v případě těhotenství nebudou mít partneři s polaritou mnoho zkušeností).

• Jaký je vztah partnerky k jejímu otci a partnera k jeho matce? Toto často vypovídá o přebírání rolí, jako jimi jsou „princezna“ (starání se o otce a nahrazování matky) nebo „pomahač“ (být matce oporou, když otec selhává) či „hrdina“ (potřebuje stále někoho, koho by zachraňoval a někoho, s kým by bojoval).

Vidíme, že partnerství může příchodem dětí procházet hlubokou krizí. Ale není potřeba zoufat a házet flintu do žita – v pohledu na partnerské problémy je dnes mnoho lidí podstatně vědomější a zralejší, než tomu bylo u našich rodičů. Prostě jdeme ve vývoji dál a „oříšky“ na naší cestě (které by možná byly „balvany“ pro naše rodiče) můžeme a také bychom měli řešit.

——

Jan Bílý, ročník 1954, je předním českým odborníkem na stavění rodinných a systemických konstelací. Napsal tři knihy („Úžasná síla celku“, „Láska, vztahy, konstelace“ a „Růže pro Plúta“), nespočet článků a esejí a pořádá pravidelně semináře osobního rozvoje a přednášky (www.konstelace.info)

V rámci Světového týdne respektu k porodu můžete zavítat na přednášku autora článku, která se pod názvem „Máma-Táta-Dítě z pohledu ‚konsteláře‘“ bude konat v pražském Kině Perštýn 24. května 2012.

Co potřebují matka a dítě po porodu? Klid a péči?, G. Chrastilová, M. Mrowetz

Co potřebují matka a dítě po porodu? Klid a péči?

Po porodu dochází k jedinečným a neopakovatelným hormonálním změnám, které, za předpokladu trvajícího kontaktu, zakládají psychickou i zdravotní stabilitu. Díky nepřerušenému kontaktu „kůže na kůži“ mezí dítětem a matkou dochází k posílení mateřského chování, k lepší poporodní adaptaci novorozence, snazšímu přisátí k prsu a rychlému nástupu laktace. Podpora raného kontaktu matky (případně otce či jiné blízké osoby v případě, že se matka nachází v život ohrožující situaci) s dítětem je základem kvalitní porodní péče.

Kontakt kůže na kůži
Raný kontakt matky kůží na kůži může zlepšit výsledky kojení, zlepšit vytvoření rané vazby mezi matkou a dítětem, zmírnit novorozenecký pláč, zlepšit adaptaci novorozence. Nemá žádné zjevné krátkodobé ani dlouhodobé negativní účinky. Je přitom nezbytný nejen pro děti zdravé a donošené, ale také pro děti nemocné či nedonošené, kde představuje výrazný léčivý faktor. Kontakt kůže na kůži lze realizovat nejen po vaginálním porodu, ale i po porodu císařským řezem, a to i v případě, že je matka v plné narkóze.
Pohled z očí do očí
Proces vzniku rané vazby je láskou na první dotek, ale také láskou na první pohled. Oční kontakt matky s dítětem stimuluje mateřské chování. Separací zamezíme očnímu kontaktu a ukazuje se, separované matky mají menší zájem o dítě. Jsou rovněž více ohroženy posttraumatickou stresovou poruchou a depresí, méně vyhledávají oční kontakt se svým dítětem, a to ještě po roce od separovaného průběhu porodu.
Vůně dětské hlavičky
Po porodu se rutinně používá čepička jako tepelná ochrana dětské hlavy. Tento postup však může bránit rozvoji spontánního mateřského chování. Výzkum totiž prokázal, že pachové vjemy z pokožky miminka jsou nejdůležitějším startérem ovlivňujícím mateřské chování. U savců hrají čichové vjemy velmi důležitou roli při navazování vazby matky na dítě. Pachové vjemy z pokožky miminka, jež je nejblíže matčině nosu (tedy z hlavičky) jsou
nejdůležitějším startérem ovlivňujícím mateřské chování. U savců hrají čichově vjemy důležitou roli v koordinaci navazování vazby matky na dítě a
podporují normální vývoj potomstva. Stejně jako u ostatních savců se i u lidí čichové vjemy se zásadním způsobem podílejí na hormonálním souznění matky a dítěte. Pokud matce zamezíme čichat k nezakryté hlavě novorozence, komplikujeme tím celý tento jedinečný proces startující mateřské chování orientované na potřeby dítěte.
Samopřisátí
Produkce poporodních hormonů je v hodinách po porodu u matek i dětí nejvyšší za jejich život. Součástí vzájemného kontaktu kůže na kůži je takzvané samopřisátí, kdy se dítě samo doplazí k matčině bradavce a má efektivní způsoby jak se samo a bez pomoci přisát a to i po porodech operativních a dokonce i když matka spí po narkóze. Počátek kojení samopřisátím startuje u matky i dítěte zdravé způsoby kojení a eliminuje problémy
s kojením.
Teplo u mámy
Dítě, které zahřívá matka vlastním tělem, se lépe adaptuje a zvyká si na nové prostředí. Pokožka dítěte je brzkým kontaktem s matkou obsazována jejími bakteriemi, ke kterým má matka imunologickou protisílu ve svém mléce. Břicho a hrudník matky se po porodu dokáže přizpůsobit termoregulačním potřebám dítěte. U dětí v poporodním kontaktu s matkami pozorujeme menší neurologické potíže a lépe se jim stabilizuje dýchání.
Mateřská péče Z psychologického hlediska prožívá miminko v láskyplné, byťtřeba ještě nejisté, náruči matky základní existenciální pocit bezpečí, který s ním půjde životem a může na nevědomé úrovni ovlivnit jeho další prožívání. Žena, která porodila, získává kontaktem se svým dítětem větší sebejistotu ve své nové mateřské roli. Matky, u nichž byl proces rané vazby podpořen, lépe hodnotí průběh porodu a lépe se vyrovnávají s porodními bolestmi a to i po operativních porodech. Jsou dobře nastartovány na vnímání potřeb svého dítěte. Jsou schopny se lépe vyznat v signálech, které dítě vysílá, včetně pochopení různých příčin jeho pláče. Lépe se adaptují na spánkové cykly dítěte. Celkově vykazují dobrou interakci s dítětem a lépe a déle kojí.
Radostné mateřství
V neposlední řadě je bonding i prevencí poporodní úzkosti včetně obav, jak zvládnout mnohdy náročnou péči o dítě. Ženy, které zažijí podporu bondingu, prožívají mateřství obvykle jako radostnou součást života a lépe se vypořádávají se stresem, který příchod dítěte přináší.

Autorky jsou spoluautorky knihy Bonding – porodní radost:
Gaurí Chrastilová, fejetonistka a spisovatelka
Michaela Mrowetz, klinická psycholožka, psychoterapeutka, soudní znalkyně

Jak dětem udílet rady, N. Aldort

Jak dětem udílet rady

 

Rodiče se mě často ptají, jestli vůbec existuje okamžik, kdy je užitečné, aby dospělí dětem v napjaté situaci radili. Ano, jistě, máme na rozdíl od dítěte zkušenost a znalosti, které by mu mohly pomoci, ale klíčové je načasování. Abyste poznali, je-li nutné vstoupit, nechte se vést dítětem. Všeobecně se dá říci, že děti se nad očekávání snadno zotavují samy. Samostatné dítě pravděpodobně nepožádá o radu – a nejsme-li žádáni, je lepší, když mu ji nedáme.
Nejhorší chvíle pro radu je ta, kdy se nám její příjemce (jakéhokoli věku) plný bolesti svěřuje. Má zkušenost říká, že pokud je vyslechneme, jejich vnímání bolesti potvrdíme a tím jim dáme najevo, že jejich bolest akceptujeme, děti většinou samy dospějí k vlastním moudrým závěrům. A má-li pro ně naše rada význam, samy nám to dají najevo konkrétními otázkami. V emočně vypjaté stresové situaci se takto moje děti zachovají zhruba jednou ročně. V jiných oblastech se to stává častěji.
Proč vlastně některé děti žádají o radu výrazně častěji než jiné, jsou-li ve stresu a jde-li o emoce?
Samostatnost a sebedůvěru má v okamžiku narození každý. Ale protože mnoho z nás zažilo už v dětství pochybnosti, naučili jsme se nedůvěřovat svým pocitům. Stejně tak jsme naučili nedůvěře naše děti. Dítě, u kterého vznikne trvalá potřeba něčí rady v oblasti emocí, potřebuje od ostatních slyšet vyjádření důvěry. Rodičům, kteří by rádi pomohli svým dětem znovu získat samostatnost a sebedůvěru, doporučuji postupovat následovně:
1. Řekněte dítěti o svém novém přístupu a slibte mu, že příště budete naslouchat bez komentáře. (Bude tím nadšené!) Buďte upřímní a pravdiví. I vy se učíte.
2. Vyjádří-li dítě opět svou závislost, na kterou si zvyklo, a požádá vás o radu, co dělat, odpovězte otázkou “A co si myslíš ty?” a potvrďte ji větou “Jsem si jistý, že zvládneš najít řešení” nebo “To je těžká situace – rozmysli si to pořádně.”
3. Je-li tím dítě zaskočeno nebo zmateno, ztratilo zřejmě dočasně svou sebedůvěru a nedokáže navrhnout vlastní řešení. Můžete mu pomoci povzbuzujícím výrokem jako např. “Ty sám to víš nejlíp” nebo “Můžeš si věřit”. Pokud zůstává dlouho bezradné, navrhněte mu několik možností a zakončete vše větou “a možná že ty máš nějaký lepší nápad”.
4. Když se uchýlíte k dávání rad, můžete využít tyto důležité strategie: Nabídněte několik nápadů, aniž byste dávali najevo, že některý z nich preferujete. Dejte dítěti najevo, že může mít lepší nápad a že by mělo udělat to, co považuje za správné. Mluvte stručně a jednoduše, vyvarujte se poučování. Mluvte o řešeních pozitivně a nesuďte.
5. Postupně čím dál míň raďte a čím dál víc vyjadřujte důvěru ve schopnosti a správnost rozhodování dítěte.
6. Způsobí-li Vaše odmítnutí pláč dítěte nebo záchvat vzteku, potvrďte jeho pocity něčím jako: “Tys chtěl, abych navrhl řešení, a teď se cítíš opuštěný a bezmocný. Mám tě rád a vím, že to zvládneš… Vím, že víš, co dělat. Možná se teď cítíš bezmocný a neschopný, ale nakonec odpověď najdeš.” Předně naslouchejte. Pláč obnově sebedůvěry vašeho dítěte hodně pomůže. Jakmile pláč skončí, dítě si často v nastalém klidu dokáže odpovědi uvědomit.
7. V nějaké klidné chvilce si s dítětem promluvte o tom, jak by chtělo, abyste se k němu chovali, je-li rozrušeno, a vyjasněte si pravidla, která by chtělo navrhnout. Udělejte v mezidobí mezi vyhrocenými situacemi, ale nikdy ne krátce po nich.
Tato pravidla nelze brát dogmaticky. Je třeba, abychom se do dítěte uměli vcítit a a dokázali na něj citlivě reagovat. Není nutné odmítat pomoc, není-li dítě připraveno navrhnout vlastní řešení. Jakmile dítěti nabídneme víc příležitostí pro vyjádření samostatnosti, bude třeba, abychom sledovali také známky jeho připravenosti a reagovali na ně. Nemůžeme dítě nutit, aby se stalo citově samostatné. Někdy může být vyjádřením empatie to, že se budeme snažit dítě zbavit závislosti na našich radách, jindy zase to, že se této závislosti podvolíme.
Jakmile dosáhnete toho, že se dítě zbaví svého zvyku závislosti – a také toho, že se vy zbavíte svého zvyku zachraňovat ho svými radami – buďte zvědavým a respektujícím posluchačem. Zlepší se nejen jeho emocionální stav a chování, ale také ty vaše. Nezapomeňte, že emoce nejsou nikdy špatně; všechny pocity jsou nepopiratelné, pravdivé a správné. Možná bude třeba změnit okolnosti a činy, ale pocity si zaslouží být vyslyšeny a uznány.

©Copyright Naomi Aldortová                zdroj: www.naomialdort.cz

Naomi Aldortová je autorkou knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi. Také rodičům radí prostřednictvím článků, které publikuje v pokrokových časopisech o rodičovství po celém světě.
Naomi Aldortová navštíví ve dnech 18. – 24. května Českou republiku. Pobyt zahájí třídenním seminářem v Prudké, přednášet bude i v Brně. V rámci Světového týdne respektu k porodu pak vystoupí dne 22. května v pražském kině Perštýn. Více na www.naomialdort.cz.

Naomi Aldortová nabízí rodičům z celého světa poradenství po telefonu/Skypu pro jakýkoli věk, od novorozenců po dospívající, nejen v těchto oblastech: kontaktní rodičovství, přirozené učení, mírumilovné a silné vztahy mezi rodiči a dětmi a další. Produkty, poradenství a bezplatný zpravodaj najdete na adrese www.authenticparent.com

Atopický ekzém, alergie, astma, J. Hofhanzlová

Atopický ekzém, alergie, astma

 

Příčiny ekzémů a alergií podle úrovní

Každá alergická reakce má svoji příčinu. Pokud ji odhalíme a odstraníme, alergie zmizí. Téměř každá alergie je léčitelná. Příčina přecitlivělosti má původ v těle a v podvědomí alergicky reagujícího člověka. Alergie ve své podstatě není nemoc, ale symptom, který nás upozorňuje na tělesný, mentální nebo duchovní problém nemocného.
Příčiny vzniku alergií můžeme rozdělit do několika úrovní, tyto se obvykle u nemocných ještě různě kombinují. Ty nejvíce léčbě vzdorující ekzémy mají kořen ve třetí, nejhlubší úrovni.
Úspěšní v léčbě můžeme být, pokud odhalíme příčiny alergie a léčebné metody kombinujeme podle jednotlivých úrovní.

První úroveň – výživa a prostředí

Nejsnadnější je najít příčinu alergie v rovině tělesné, kdy je zevními vlivy narušováno zdravé fungování těla. Příčinou alergických reakcí na této úrovni může být nesprávná výživa, obsahující příliš mnoho masa a průmyslově upravovaných potravin. Stále se rozšiřující očkování ve velmi ranném věku, potraviny a kosmetické přípravky obsahující škodlivé přídatné látky, chemické čistící a jiné prostředky, nevhodné materiály, do kterých se oblékáme a ve kterých bydlíme. Dále znečištěné životní prostředí, vzduch, voda, a to nejen ve velkých městech. Tyto alergie se léčí nejsnadněji, správnou výživou, zevním ošetřením, homeopatií a odstraněním vyvolávajícího podnětu. Pokud je člověk dlouhodobě vystaven výše uvedeným vlivům, tyto způsobují hlubší narušení imunitního systému. Alergie se tak prohlubuje a její léčení je obtížnější.

Druhá úroveň – mentální

Příčinu alergie však můžeme hledat také v rovině mentální. Člověk žije v nepohodě, ve velkém pracovním vypětí a spěchu. Potýká se finančními a existenčními problémy. Má neurovnané vztahy s lidmi, kteří jej obklopují. Svou mysl neustále naplňuje negativními zprávami z celého světa, násilnými filmy, hlasitou hudbou … Jeho život je jeden velký stres. Není šťastný, chybí mu rovnováha a harmonie a jeho imunitní systém je podobně disharmonický. Vlivy uvedené v první úrovni jeho stav podporují a zesilují.
Alergie způsobené výše uvedenými příčinami první a druhé úrovně se dají léčit správnou dietou, odstraněním vyvolávajících podnětů, harmonickým životním stylem, homeopatií, čínskou medicínou, v některých případech etikoterapií, léčbou vodou, léčivými koupelemi, půstem …

Třetí úroveň – hlubší duševní souvislosti

Příčinu alergie zde představuje vrozený, zděděný sklon k alergické reakci. Potíže nemocného mají souvislost s jeho známými i neznámými předky. Stále více se hovoří o psychogenetice, která poukazuje na skutečnost, kdy životní příběh a nemoci postižených souvisejí s osudy předků mnohem více, než jsou si nemocní ochotni připustit, jak uvidíte na uvedeném příkladu z mé praxe. Rodinná zatížení a těžké osudy v předcházejících generacích zde hrají velkou roli. Je známo, že se rodinou táhne např. sklon k lupence nebo k astmatu. Vnější alergen, na který reaguje organismus člověka přecitlivěle, zastupuje něco, co je hluboko zasuté uvnitř v podvědomí člověka. Alergií se tak na jevišti těla objevují problémy, které nedostaly prostor ve vědomí. To ovšem alergik netuší a tak za viníka je označen pes, kočka nebo pyl. Ve skutečnosti vězí problém v lidech samotných, mohutně podporován civilizačními vlivy moderní doby.
Vyléčit alergie této úrovně výživou, zevním ošetřováním nebo i homeopatií lze velmi nesnadno. Při podání homeopatik, zejména u ekzému, může někdy naopak docházet ke zhoršování symptomů. V této úrovni však existuje účinná možnost, která pomáhá nalézt příčinu onemocnění a tím výrazně přispívá k léčbě potíží. Touto možností je odkrytí narušeného řádu v širší rodině a v životě nemocného a jeho znovunastolení. Vynesení příčin onemocnění z hlubin psýchy do vědomí – etikoterapie – léčba návratem do řádu. Práce s řádem rodinných systémů je v poslední době známa pod pojmem rodinné konstelace.
Příklad z praxe: Slečna Eva trpěla od porodu atopickým ekzémem. Přes všechny léčebné snahy, ekzém mizel pouze když na delší dobu odešla z domu a při návratu se okamžitě objevoval. Navštívila mě ve velkém zhoršení, které nastalo po podání homeopatického léku jiným homeopatem. Pár týdnů před mou návštěvou zjistila, že je adoptovaná. Příčina potíží byla v zatajení adopce a ve velkém rozporu mezi vlastními podvědomými pocity, v pubertě často křičela na svou adoptivní matku „ty přece nemůžeš být má matka“ a skutečností, kterou prezentovalo její okolí. Zatajením adopce se dítě odděluje od svých kořenů, ať jsou jakékoliv a fyzicky či psychicky tím může trpět. Ženě jsem doporučila dietu a hlavně ji poučila, že je třeba narovnat svůj vztah k biologickým rodičům a přijmout je do srdce jako dárce života. Ekzém začal okamžitě ustupovat. Výše uvedený lék byl vybrán správně a nyní jej bylo možné začít podávat, homeopatický lék tento případ již bez následujícího zhoršení vylepšoval. Došlo též k velkému uvolnění vztahu s adoptivní matkou a k pocitu vděčnosti k ní.

Kniha „Atopický ekzém, alergie, astma“ vznikala asi 15 let. Vlastně jsem ji začala připravovat na popud mých homeopatických pacientů, kteří měli velmi dobrou zkušenost s léčbou svých kožních a alergických potíží výživou, kterou jsem jim doporučovala. Kniha obsahuje mé patnáctileté zkušenosti s léčebnou dietou u atopického ekzému a alergií u dětí, dospělých a též u kojenců do 1 roku věku. Uvádím zde možné příčiny vzniku atopického ekzému a alergií.
Základem publikace je léčebná dieta, ale mimo výživu obsahuje i návody na ošetřování ekzému přírodními metodami, předpisy na přípravu léčebných prostředků – mastí, olejů, koupelí, obkladů. Čtenář se v knize může seznámit s dalšími možnými léčebnými metodami, kterými lze u těchto onemocnění dosáhnout úlevy či vyléčení.
Podstatou léčebného stravování při kožních obtížích a alergiích je jídelníček s vyloučením nebo alespoň s výrazným omezením živočišných bílkovin, tzn. masa, kravského mléka a mléčných výrobků a vajec. Dále se nedoporučuje konzumace bílého cukru a bílé mouky. Dieta zdůrazňuje důležitost sezónního stravování, čerstvé stravy a upozorňuje na nevhodnost chemicky upravovaných a konzervovaných potravin.  Léčebný jídelníček je sestaven tak, aby nemocní netrpěli nedostatkem žádných důležitých a nepostradatelných složek výživy.
Nedílnou součástí léčby jsou též doporučení týkající se duševní pohody a zdravého životního stylu.

 

Autorka: MUDr. Judita Hofhanzlová

V rámci Světového týdne respektu k porodu bude MUDr. Hofhanzlová přednášet i na téma „Léčba chronických nemocí u dětí, zejména ekzémy, alergie, astma“ v pražském Kině Perštýn, a to 23. května 2012. Ve stejný den pohovoří o péči o dítě v přednášce s názvem „Jak pečovat o dítě, aby bylo zdravé a spokojené“.

Vliv životosprávy maminky na zdraví dětí. V. Syrový

Vliv životosprávy maminky na zdraví dětí.

Na vzniku nejobávanějších civilizačních onemocnění i dalších zdravotních problémů (jako jsou např. alergie) se z převážné míry podílí nevhodná životospráva, hlavně nesprávný stravovací a pitný režim. Pokud se tedy zaměříme na zdravý životní styl, můžeme výrazně snížit rizika vzniku většiny z nejčastějších soudobých onemocnění. Není však správné čekat, až to vyřeší někdo „shora“, ale je třeba začít u sebe a ve svém nejbližším okolí měnit věci k lepšímu.

Často se mluví o vědomém rodičovství, které má začít mnohem dříve, než se narodí dítě. Ideální je, pokud se žena – ještě před tím, než se s partnerem rozhodnou k početí – nejen seznámí, ale i prakticky zabývá zdravým životním stylem. Pokud se ženy takto s předstihem postupně seznamují se správnou skladbou jídelníčku a vhodnými způsoby zpracování kvalitních surovin, má to kromě zdravotních přínosů i další výhody; např. na to mají více času a klidu, než později, když se už třeba musí starat o děti.

Po celou dobu těhotenství může budoucí maminka z této doby „příprav“ čerpat mnohé poklady. Přitom má mít stále na paměti, že zásobuje nejen svůj organismus, ale buduje i tělíčko dítěte! Proto by se měla snažit vyciťovat, co vše je k tomu potřeba, tzn. vnímat impulsy, které jí napovídají, co má jíst, pít atd. Kromě toho by měla též dobře rozmýšlet, jaké suroviny jsou nejvhodnější a zároveň kontrolovat odpovídající kvalitu všech přijímaných potravin i nápojů.

Obecně by těhotná žena měla konzumovat co nejméně průmyslově zpracovaných potravin. Pokud se jim občas vyhnout nemůže, měla by vždy zkontrolovat, jaká jsou ve „složení“ uvedena éčka či další chemikálie. Které z nich nejvíce škodí a další informace z této oblasti se lze dovědět v mnoha publikacích.

Porod jako nesmírně důležitý mezník by měl proběhnout co nejpřirozeněji, aby se do těla matky dostalo co nejméně chemických látek. Rovněž je důležité, jaké maminka po porodu dostane první jídlo – v žádném případě by to neměl být párek, uzeniny či další z přiotrávených „lahůdek“! Naopak my měla dostat plnohodnotný pokrm, který není znečištěn mikrobiologicky ani chemicky. Vždyť dítě má být nedlouho po narození kojeno. Proto je třeba od samého počátku myslet na to, že jídelníček maminky podmiňuje kvalitu mateřského mléka. Tuto skutečnost je třeba brát v úvahu po celou dobu kojení!

Přestože se o vlivu výživy mluví často, tak většinu z žen to moc nezajímá; alespoň do té doby, dokud někdo nemá zdravotní problémy. Nedávno mi třeba jedna mladá maminka vyprávěla, že se po porodu kvůli nedostatku času cpala každý den šunkou. U jejího plně kojeného dítěte se brzo objevily značné ekzémy. Když s nimi šla k lékařce, tak ji prý sdělila: „To bude alergik…“. Shodou okolností se však ona maminka dostala k mé knize „Tajemství výrobců potravin“, v níž vysvětluji možné dopady éček, které se přidávají do běžných uzenin. Udělala následně jednoduché opatření – vyřadila ze svého jídelníčku všechny uzeniny a během několika dnů u jejího dítěte ekzémy naprosto vymizely. Překvapilo to nejen jí samou, ale i ošetřující lékařku, která po prohlídce jejího dítěte prohlásila: „Takhle čistou kůži jsem ještě neviděla.“

Ještě složitější situace nastává, když miminko začne přecházet na běžnou stravu. Tehdy spolupůsobí více vlivů; mimo jiné lze dítěti jen těžko rozumově vysvětlit, co je zdravé a co nikoli. Proto je u malých dětí nejdůležitější řádný příklad rodičů i jeho okolí. Rozhodující je samozřejmě působení maminky; pokud si třeba ta často a ráda pochutnává na čokoládě, může svému dítěti jen těžko vysvětlit, že ono ji jíst nemá.

Možná, že v mnohých ženách nyní trhlo, cože by na čokoládě mělo být nedobrého. Musím je ale v tomto ohledu zklamat; čokoláda kromě toho, že jde o „kalorickou bombu“ vykazuje i další nevýhody. Jednak v ní užitá kombinace cukru a tuku (leckdy nekvalitního margarinu) dost zatěžuje trávicí orgány. Mimoto v ní přítomné kakao je řazeno k alergenům (např. stahuje průdušky). Z uvedených důvodů by si uvědomělé maminky měly tuto obecně oblíbenou laskominu pokud možno odpustit a dát si raději nějaký zdravější mls; např. sezamovou či slunečnicovou chalvu, kvalitní müsli tyčky, ořechy v medu či domácí moučníky.

Abych si to u žen zcela nerozházel, musím dodat, že i muži by ve své životosprávě měli dost věcí zlepšit – od vyřazení nezdravých uzenin až po alkoholické nápoje, jako je např. tak oblíbené pivo. Jejich ratolesti přece dobře vidí, co tatínek jí či pije a nespokojí se s výmluvou: „To může jen tatínek a pro tebe to není!“ V jejich hlavičce se může uhnízdit „červíček“ žádostivosti a leckdy si říkají: „Kéž bych mohl(a) ochutnat to, po čem se tatínek tak oblizuje“.

Dále je třeba brát v úvahu to, že na dítě nepříznivě působí reklama (hlavně televizní) a to i na podvědomé úrovni. Z toho může vyplynout, že pak vyžaduje potraviny, které ani nezná a jinak by o ně nestálo. Dokonce se může domáhat nevhodně zpracovaných pokrmů či nápojů, které obsahují spoustu umělých chemických látek, jež jeho tělo zjevně nepotřebuje. Takže jednoduchá rada zní: neplést mu hlavičku nesmysly z televize. Možná někoho napadne, že je to těžké. Mé dcery však bez televize vyrostly a nepřineslo jim to žádnou škodu. Také si nenavykly na limonády ani uzeniny a proto takovéto zbytečnosti dodnes nevyžadují.

Vraťme se ale opět ke správné výživě. Jak tedy organismus zásobovat tím, co potřebuje a co mu prospívá? Jednoduše: konzumovat jen kvalitní a plnohodnotné pokrmy či nápoje. Obecně by strava měla být pestrá, vyvážená a pravidelná. Samozřejmě, že jídlo nám má chutnat a měli bychom z něj mít příjemný pocit; zároveň má přijatá strava pokrývat i všechny různorodé potřeby těla. Chceme-li co nejpříznivěji působit na celkové zdraví, měli bychom dávat pozor jednak na přemíru – hlavně nepřirozených a škodlivých sloučenin. Kromě toho bychom se měli snažit zamezovat i nedostatku – obzvláště je tělo potřeba zásobovat všemi vitaminy, minerály a dalšími nepostradatelnými látkami. Tím poskytujeme organismu ty nejlepší podmínky, aby mohl splnit všechny své nezastupitelné funkce – a to i během těhotenství a kojení. Jelikož zdraví děti je nadmíru důležité, měli bychom nejen u maminek, ale též u dětí důsledně dbát na rozumnou životosprávu!

Jak nahlédnout do světa vašeho miminka, Babysigns

Jak nahlédnout do světa vašeho miminka

Máte někdy pocit, že se vám vaše miminko, snaží něco říci? Pokud ano, tak se nemýlíte. Příroda totiž z nějakého důvodu zařídila to, že dětem dala zájem o komunikaci do vínku dříve než schopnost slova, kterým už dávno rozumí, vyslovit.

Známe to všichni, jsou roztomilá k zulíbání, napovídají toho spoustu, ale rozumět jim ještě není. Kolikrát ty sladké nesmysly zní jako celá věta, ale bohužel v řeči, kterou my neznáme. Dokud se nenaučí mluvit, jsou děti odkázány na neverbální komunikaci, která není tak jednoznačná, a tak občas dochází k nedorozumění a z něho plynoucí frustraci dítěte i rodičů.

JeštěZkuste si představit, že jste ve společnosti svých rodičů v zoo, jejich řeči rozumíte, ale z nějakého důvodu nedokážete mluvit. Ať se snažíte, jak se snažíte, vychází jen hlásky a slabiky, kterým nikdo nerozumí. „Jéé, támhle je ptáček, který sedí vedle slona a zobe to, co slonovi upadlo.“ chcete říct tatínkovi a ukážete na ptáčka. Ten se na vás usměje a láskyplně říká, „Líbí se ti ten slon? Tenhle je africký…“. „Ne, líbí se mi ten ptáček“, chcete říct a důrazněji na něj ukazujete. „…sloni také žijou v Indii…“, pokračuje tatínek s výkladem. „Nezajímá mě slon, ale ptáček!“ dochází vám trpělivost a ukazování na ptáčka doprovázíte hlasitějšími zvuky. „Vidíš, jaké má ten slon velké uši?“, ptá se tatínek. „Néééééé….“ Dál si to už umíte představit. Dítě se buď rozpláče, vzteká se, nebo si v tichosti a nezúčastněně doposlechne tatínkovu přednášku.  O kolik by to bylo snažší, kdyby nám naše miminko či batole umělo říci, co ho právě zajímá, nebo co chce. Pro mnoho rodičů to takhle snadné je. Existuje totiž metoda, která jim umožní domluvit se s nemluvňetem někdy až o rok dříve, než se naučí vyslovovat.

Jde o používání jednoduchých znaků, speciálně vyvinutých pro slyšící miminka a batolátka. Nejde o žádnou novinku, metoda používání dětských znaků – v angličtině nazývaná „Baby Signs“ a v češtině často označovaná jako „znakování“ – byla vyvinuta téměř před třiceti lety dvěma profesorkami vývojové psychologie v USA. Od té doby byla ověřena jak vědeckými studiemi, tak miliony rodiči po celém světě. U nás se kurzy znakování Baby Signs pořádají sedm let a těší se stále větší oblibě.

Proč to zkusit

Používání znaků usnadní komunikaci a tím rodičům odhalí, kolik toho už jejich děti vnímají, a o co vše se zajímají. Výsledkem jsou častější a obsáhlejší rozhovory s děťátkem, které mu pomáhají učit se nejen správně vyslovovat slova, ale také mnoho nových věcí. Znakování také například promění pasivní čtení knížek v aktivní čas, kdy maminka čte knížku a dítě znakuje, o čem se mluví. Při každém pochválení dítěte se tak zvyšuje jeho sebevědomí a zájem učit se dál. Výzkum prokázal, že děti, které znakují, začnou dříve mluvit a používají více slovních spojení. Ve dvou letech byly znakující děti v průměru o 3 měsíce napřed a ve třech letech už měly náskok v rozvoji řeči o celý rok před neznakujícími dětmi. Po sedmi letech, kdy znakování děti už dávno opustily, měly znakující děti v průměru o 12 bodů vyšší inteligenci než kontrolní skupina. Znakování zdaleka tedy není jen „berličkou“ na dobu než přijdou slova, ale pomůže dětem v jejich dlouhodobém rozvoji.

Jak začít

Seznámit se s tím, jak začít se znakováním, je možné buď ve dvouhodinovém semináři pro rodiče, které se pořádají po celé ČR, nebo z výukových materiálů, které jsou v prodeji na internetu na www.babysigns.cz. Další možností je přihlásit se i s dítětem na kurzy znakování, které pomocí písniček, her a mnoha dalších aktivit učí děti nejen znakovat, ale napomáhají i v psychomotorickém vývoji.