Ne každá žena chce porodit doma – ale většina žen potřebuje svou porodní asistentku!

TISKOVÁ ZPRÁVA
Hnutí za aktivní mateřství
9. května 2017
 
Ne každá žena chce porodit doma – ale většina žen potřebuje svou porodní asistentku!

České zdravotnictví se rádo chlubí svými úspěchy v oblasti porodnictví a neonatologie, zejména jednou z nejnižších úmrtností novorozenců. O čem se ale mluví podstatně méně, je (ne)svoboda matek v porodnicích, množství rutinních, ale často zbytečných invazivních lékařských zákroků a separace dítěte, či nemožnost rodit v porodním domě či doma se zajištěnou péčí, za což leží odpovědnost výhradně na státu. Země, které nabízejí daleko pestřejší systém péče během porodu, přitom mají statistické výsledky srovnatelné, některé dokonce i lepší, například severské státy.

Doba indukční
„Ženy si mohou vybrat libovolnou porodnici, ale až na výjimky si nemohou vybrat konkrétní zdravotníky. Možnost porodu mimo zdravotnická zařízení je omezena pouze na porod bez kvalifikovaných poskytovatelů péče. Stát totiž takovou péči zatím odmítá zajišťovat. Neumožnil  ani vznik porodních domů či porodních center, ani nepodporuje praxe samostatných porodních asistentek, které by mohly doprovázet klientky kamkoliv,“ vyjmenovává Petra Sovová, předsedkyně sdružení Hnutí za aktivní mateřství. „Většina žen má přitom zájem o péči porodní asistentky i při porodu v porodnici. Porodní asistentky mohou podpořit přirozený proces porodu a zbytečně do něj nezasahují. Letošním tématem Světového týdne respektu k porodu je problematika přenášení. Podle svědectví mnohých žen je mezi lékaři velmi časté vyvolávat neboli indukovat porod, sotva se přiblíží k hranici 40 týdnů. Běžně se přitom uvádí, že normální porod může nastat kdykoliv mezi ukončeným 37. a 42. týdnem těhotenství, z toho vyplývají i mnohá zahraniční doporučení, například britská NICE.

Na to vše chce opět upozornit Festival o těhotenství, porodu a rodičovství, který letos už podvanácté u příležitosti Světového týdne respektu k porodu pořádá Hnutí za aktivní mateřství. Letošním ústředním tématem je právě problematika přenášení, vyjádřená heslem 40 TÝDNŮ? KAŽDÝ POROD MÁ SVŮJ PRAVÝ ČAS.
Festival o těhotenství, porodu a rodičovství se uskuteční ve dnech 15. – 21.  května v MediaKlubu Spálená, Spálená 8 v Praze.

Návštěvnice a návštěvníci festivalu se mohou těšit na přednášky a workshopy více než čtyřiceti osobností, které kromě porodu samotného zahrnou řadu souvisejících témat jako je zdravá výživa, homeopatie, bonding, sexualita, harmonické partnerství, dilemata týkající se výchovy, očkování, různých přístupů ke vzdělávání ve školkách a základních školách a mnohá další. Součástí festivalu bude tradičně tematický obchůdek a knihkupectví a také dětský koutek s možností hlídání dětí.

Celý program festivalu naleznete na  www.respektkporodu.cz

Světový týden respektu k porodu nabízí kromě pražského festivalu  v České republice další desítky akcí:  www.svetovytydenrespektukporodu.cz

Kontakt:

Hnutí za aktivní mateřství
Petra Sovová
předsedkyně
776 465 486
ham@iham.cz

Kam kráčí české porodnictví? – aneb Klíčem ke změně jste vy, rodiče

Tisková zpráva Hnutí za aktivní mateřství
16. května 2016

Dnešním dnem začíná Světový týden respektu k porodu – také letos jde o příležitost k setkání všech, kdo si kladou otázku: Kam kráčí české porodnictví?
Mé tělo, mé dítě, mé rozhodnutí. To je nejen název přednášky Marisy Alcalá, porodní asistentky z Latinské Ameriky se čtyřicetiletou praxí (v úterý od 12 hodin v pražském Kině Perštýn), ale ústředním motivem celého letošního Světového týdne respektu k porodu. Hnutí za aktivní mateřství pořádá při této příležitosti Festival o těhotenství, porodu a rodičovství. Jedna z přednášejících, porodní asistentka, Marie Vnoučková, tuto událost komentuje: „Již jedenáctý ročník festivalu si získává nové a nové stoupence z řad současné generace rodičů. Po tolika letech konání festival neztratil nic na své aktuálnosti, jsem ráda, že má stále větší a větší mediální pozornost a narůstá jeho význam.“ Světový týden respektu k porodu letos nabízí i nový rozcestník akcí po celé České republice. www.svetovytydenrespektukporodu.cz.

Světový týden respektu k porodu si k dnešku opravdu získal svůj respekt. Důkazem toho je podporaMagistrátu, který akci zaštiťuje, a dále primátorky Adriany Krnáčové, která opatřila nový dotisk brožury s názvem Cesty ke spokojenému porodu úvodním slovem: „Je moc dobře, že vznikají publikace jako je tato a posléze i festivaly, které dávají nastávajícím rodičům možnost se k tomuto novému a trochu náročnějšímu životnímu období něco užitečného dozvědět. Z vlastní zkušenosti vím, že v tomto případě je každá rada cenná.“

Unie porodních asistentek spolu s Ligou lidských práv zveřejnila v neděli 15. května výzvu Dopis zdravotním pojišťovnám – Chci odbornou a respektující péči porodní asistentky. Během prvních dvanácti hodin výzvu podepsalo více než 250 lidí. „Podle zahraničních výzkumů je péče porodní asistentky pro zdravé těhotné ženy nejen finančně nejefektivnější, ale také má nejlepší zdravotnické výsledky“, vysvětluje Kateřina Hájková Klíčová. Organizátorky výzvy usilují o to, aby byla primární péče porodních asistentek hrazena z veřejného zdravotního pojištění, podobně jako péče
ambulantních gynekologů a praktických lékařů.

Mezi stálými tématy festivalu – bezpečí, svoboda a zdravá péče – si získává největší pozornost téma porodních domů. Jejich vznik v České republice jako alternativu k porodům v porodnici považuje za prospěšný krok také Miloš Růžička, předseda Výboru pro zdravotnictví a bydlení Zastupitelstva hlavního města Prahy. „Rád bych se zasadil o zahájení rozhovorů a odborných diskusí na toto téma, které přispějí ke zlepšení zdravotní péče a vůbec  kvality života nás všech“, říká Miloš Růžička/ STAN.

Hnutí za aktivní mateřství v této souvislosti připomíná, že Výbor OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) vydal svá závěrečná doporučení pro Českou republiku. Výbor vládu mimo jiné vyzývá k tomu, aby zajistila reálnou existenci a dostupnost porodních domů s péčí porodních asistentek. V Praze existuje takový
porodní dům – Porodní dům u čápa, a to od roku 2003, vzhledem k legislativním podmínkám v něm však nelze rodit. Nedávno také vznikla Asociace pro porodní domy a centra APODAC. Iniciativ, které se snaží založit porodní dům, je v České republice několik.

Ke svobodné volbě je jednou z nejdůležitějších podmínek informovanost. Počátkem května uvedli v provoz Barbora a Jakub Fafílkovi a další autorky a autoři​  nový web http://jsemtehotna.eu. Web navazuje na informativní leták Jsem opravdu těhotná!, který vytvořila pracovní skupina Porodnictví při České ženské lobby. Tým webovek
jsemtehotna.eu téma letáku dál rozvíjí. Na stránkách se zaměřili na cíl shromáždit zásadní informace, které nastávající matky a otcové mohou potřebovat, a to v ucelené formě. „Při mém vlastním těhotenství jsem se nebyla schopná zorientovat v informačních zdrojích a vůbec jsem   nevěděla odkud a jaké informace čerpat. Všechny ženy, které jsme se podílely na tvorbě tohoto webu, jsme měly dobrou zkušenost s vlastním porodem, přičemž jsme rodily různým způsobem na různých místech – některá přirozeně v porodnici, jiná doma, jiná císařským řezem, který měl své zdravotní odůvodnění. Všechny jsme byly spokojené díky tomu, že jsme byly informované a věděly jsme, co chceme. To, co jsme o těhotenství a porodu nastudovaly, jsme chtěly předat dál. Vytvořily jsme soubor klíčových informací podložených vlastními zkušenostmi, který má pomoci ke spokojenému těhotenství, porodu a šestinedělí i ostatním ženám, ať už to pro každou z nich konkrétně znamená něco jiného. Máme z řad čtenářek velmi dobré reakce, především oceňují možnost přehledně se zorientovat v kvalitních netendenčních informacích a najít svou vlastní cestu těhotenstvím, porodem a šestinedělím,“ sdělila Bára Fafílková.​

Webové stránky provozuje také biostatistička Markéta Pavlíková. Web http://www.biostatisticka.cz/ funguje již třetím rokem a svým čtenářům z řad rodičů, novinářů i zdravotnických profesionálů přináší komentované závěry vědeckých výzkumů v péči v mateřství, vlastní analýzy českých dat o porodní péči, studijní materiály k přednáškám o péči založené na důkazech i reakce na zprávy v médiích. Spolu s Jarmilou Hnilicovou (http://jaksekderodi.cz) se aktivně zasazuje o zveřejňování výsledků porodnické péče jmenovitě podle jednotlivých zdravotnickách zařízení – což je běh na dlouhou trať, který si ale získává stále širší podporu veřejnosti.

Světový týden respektu k porodu je jedním z osvědčeným způsobů, jakým se informace k veřejnosti dostávají. Pro mě osobně bývají nejzajímavější panelové diskuse, kterým se i díky skvělému výběru hostů daří dobře vystihnout témata, která jsou pro rodiče a jejich budoucí děti důležitá,“ podotkla Markéta Pavlíková.

Jednoznačně nejdůležitější pro festival však je podle organizátorky Petry Sovové veřejnost. „Bez vás, kdo budete respektující péči důsledně vyžadovat, nemůže k zásadním změnám dojít. Dotazy, podávání zpětné vazby a tlak ze strany informovaných, sebevědomých rodičů jsou to, co vytváří respektující, zdravou péči. Ráda bych, aby si i ženy ve Střední Evropě uvědomily, že jde skutečně o jejich tělo, jejich dítě – a jejich právo rozhodovat o okolnostech, za jakých se narodí. – Klíčem ke změně jste vy, rodiče.“

KONTAKTY:

Miloš Růžička, předseda Výboru pro Zdravotnictví a bydlení ZSHMP/STAN, milos.ruzicka@praha.eu
Petra Sovová, předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství, 776 465 486, petra.sovova@iham.cz
Markéta Pavlíková, biostatistička, 603 795 125, www.biostatisticka.cz
Marie Vnoučková, 604 121 569, marie.vnouckova@gmail.com
Barbora Fafílková, 725 363 418, barbora.fafilkova@gmail.com
Zuzana Štromerová, 602 958 396, stromer@upcmail.cz, www.pdcap.cz

www.respektkporodu.cz
www.jsemtehotna.eu
www.iham.cz
www.unipa.cz
www.svetovytydenrespektukporodu.cz
www.normalniporod.cz

Světový týden respektu k porodu v podmínkách nerespektujícího českého porodnictví

Praha, 14. května 2014 – „První, co ženy v českých porodnicích dostanou, je nedostatek svobody. Následuje nástřih a separace dítěte.“ To jsou slova nedávno zesnulého dánského lékaře Marsdena Wagnera, světové kapacity na poli porodnictví a propagátora humanizace porodnictví o běžné praxi v českým porodnicích.

České zdravotnictví se rádo chlubí svými úspěchy v oblasti porodnictví a neonatologie, zejména jednou z nejnižších úmrtností novorozenců. O čem se ale mluví podstatně méně, je (ne)svoboda matek v porodnicích, množství rutinních, ale často zbytečných invazivních lékařských zákroků a separace dítěte, či nemožnost rodit v porodním domě či doma se zajištěnou péčí, za což leží odpovědnost výhradně na státu.

„Ženy si mohou vybrat libovolnou porodnici, ale až na výjimky si nemohou vybrat konkrétní zdravotníky. Možnost porodu mimo zdravotnická zařízení je omezena pouze na porod bez kvalifikovaných poskytovatelů péče. Stát totiž takovou péči zatím odmítá zajišťovat. Neumožnil  ani vznik porodních domů či porodních center, ani nepodporuje praxe samostatných porodních asistentek, které by mohly doprovázet klientky kamkoliv,“ vyjmenovává Petra Sovová, předsedkyně sdružení Hnutí za aktivní mateřství.

Podobně zúžená je možnost volby v těhotenství. Těhotné sice mohou volit i péči porodní asistentky a docházet do prenatální poradny k ní, ale takových poskytovatelek péče je málo a jejich práce není hrazena ze zdravotního pojištění. Jde přitom o kontinuální, individuální péči, která je bezpečná, ve srovnání s lékařskou péčí levná a v zahraničí zcela běžná. Pro příklady, kde taková praxe bezproblémově funguje, přitom není třeba chodit daleko.

Těhotenskou a porodní péči založenou primárně na porodních asistentkách, které s výjimkou operativních porodů vedou veškerou péči o těhotné a rodící, mají například skandinávské země. „Vysoce kvalifikované porodní asistentky zde ženu provádějí těhotenstvím, porodem i šestinedělím a například v Dánsku patří mezi deset nejrespektovanějších povolání. Jejich perinatální výsledky jsou srovnatelné s výsledky českého systému porodnictví, ovšem míra invazivních zásahů je dvakrát i vícekrát nižší,“ vysvětluje biostatistička Markéta Pavlíková a doplňuje konkrétnější data: Ve skandinávských zemích přichází na svět císařským řezem asi 18 % dětí, zatímco v České republice je to plná čtvrtina. Alarmující jsou také čísla ve srovnání počtu episiotomií, tedy nástřihu hráze u vaginálního porodu. V českých porodnicích tento zákrok podstoupí, či spíše často je nucena podstoupit, každá druhá žena, ve Skandinávii se toto číslo pohybuje mezi pěti až deseti procenty rodiček. Markantní je i rozdíl v době strávené v porodnici. Tři čtvrtiny Seveřanek odcházejí se svými novorozenými dětmi z porodnice do dvou dnů, zatímco v českých porodnicích zůstává 99 % matek s dětmi dva dny a déle, přičemž- kratšímu pobytu je zdravotníky aktivně bráněno a vydobude si jej pouhé půl procento rodiček.

Z toho evidentně vyplývá, že dobré perinatologické výsledky nezávisí na tom, zda je v dané zemi možnost volby porodu mimo porodnice či pouze s porodní asistentkou bez přítomnosti lékaře. „Jak upozorňuje i klinická psycholožka Michaela Mrowetz, rutinní postupy ve velké většině českých porodnic můžeme nazvat přímo porodním násilím, které by na ulici bylo trestným činem, ovšem za zdí instituce se stává legálním. Ve srovnání se skandinávským modelem péče se invazivní zásahy takzvaně ve jménu záchrany života ukazují jako zbytečné, poškozující, dlouhodobě traumatizující a narušující jak integritu těla matky, tak její vztah s dítětem,“ objasňuje Markéta Pavlíková.

Na to vše chce opět upozornit Festival o porodu, těhotenství a mateřství, který letos podeváté u příležitosti Světového týdne respektu k porodu pořádá Hnutí za aktivní mateřství. Letošním ústředním tématem je Porod jako posilující zkušenost. Akce k této příležitosti se konají v mnoha zemích světa. V Praze připravilo Hnutí za aktivní mateřství Festival o těhotenství, porodu a rodičovství, který se uskuteční ve dnech 19. – 25. května v Kině Perštýn v Praze.

Návštěvníci festivalu se mohou těšit na přednášky a workshopy více než čtyřicet osobností, které kromě porodu samotného zahrnou řadu souvisejících témat jako je zdravá výživa, homeopatie, aromaterapie, čínská medicína, bonding, dilemata týkající se očkování, lesní mateřské školky, domácí vzdělávání a mnohá další. Součástí festivalu bude také tematický obchůdek a knihkupectví a také dětský koutek s možností hlídání dětí.

Celý program festivalu naleznete na http://www.respektkporodu.cz/index.php/program/program-festivalu

Světový týden respektu k porodu nabízí kromě pražského festivalu  v České republice další desítky akcí: http://respektkporodu.cz/index.php/kam-za-strp

Zřejmě největší mimopražskou akcí u této příležitosti je brněnský festival se pod taktovkou Nesehnutí a Unie porodních asistentek . Do něj se jako každoročně zapojí dvacet center porodních asistentek, dul a další organizace, které pečují o těhotné ženy. Během celého týdne budou na různých místech v Brně probíhat přednášky, workshopy, cvičení nebo besedy. Na práva těhotných žen u porodu se zaměřuje sobotní program, který je vhodný i pro partnery těhotných žen. Kateřina Hájková Klíčová z Unie porodních asistentek z programu dále doporučuje: „Pro rodiče bude jistě lákavá přednáška porodní asistentky Jarmily Kovaříkové, známé ze seriálu Čtyři v tom: Porodit se svou porodní asistentkou (důvěra a intimita) nebo beseda s lékařkou Ludmilou Elekovou na téma: Očkování, poruchy vývoje a imunity u dětí.“

Celý brněnský program u příležitosti Světového týdne respektu k porodu je k dispozici na wwwaktivnirodicovstvi.cz.

Pro více informací kontaktuje:

Hnutí za aktivní mateřství
Petra Sovová
předsedkyně
776 465 486
ham@iham.cz,

Unie porodních asistentek
Mgr. Kateřina Hájková Klíčová
výkonná ředitelka
734 637 379
klicova@unipa.cz

Nesehnutí
Zora Javorská
606 722 988
zora@nesehnuti.cz

Nerušit, rodím! Světové týden respektu k porodu 2013

Česká republika se letos již poosmé připojuje ke Světovému týdnu respektu k porodu. V Praze se ve dnech 20. – 26. května 2013 koná Festival o těhotenství, porodu a rodičovství, pořádaný Hnutím za aktivní mateřství. Festival za účasti českých i zahraničních hostů během několika dní představí sérii přednášek, seminářů a workshopů určených pro těhotné a jejich rodiny, ale i rodiče s malými dětmi. Ústředním tématem letošního ročníku je heslo Nerušit, rodím! V prvních dnech se uskuteční přednášky směřující ke zdravému otěhotnění, následuje program k tematice těhotenství a samotného porodu. Pro velký zájem jsme v letošním roce zařadili i téma vzdělávání dětí – během pátečního programu se představí různé mateřské školky a vzdělávací programy základních škol.

Velký zájem je očekáván o především o panel Porod v zahraničí, kde budou diskutovány možnosti vycestovat za porodem do zahraničních porodnic a s minimálními náklady (s úhradou domácí zdravotní pojišťovnou) zde přivést na svět své děti. O svých praktických zkušenostech budou mluvit ženy, které na základě vlastního rozhodnutí rodily v Anglii, Belgii, Holandsku a Francii. Dalším lákadlem programu je sobotní diskusní setkání s tvůrkyněmi a protagonistkami úspěšné televizní série 4 v tom.

Jako už tradičně se akce zúčastní i známé zahraniční lektorky, mezi nimi Ingeborg Stadelmann, německá  porodní asistentka a homeopatka s mnohaletou praxí. Její kniha Zdravé těhotenství, přirozený porod, jedna z nejčtenějších a nejoblíbenějších knih pro toto životní údobí. Dalším hostem je Mona Lisa Boyesen, norská psychoterapeutka a trenérka biodynamické psychoterapie, která vyvinula vlastní metodu Alpha nursing.

Doslova převratné informace slibuje přednáška profesorky Anny Strunecké s názvem Dobré lůno a dobrý prs v době jedové? Program vedle toho zahrnuje spoustu osvědčených stálic – například přednášku lékařky MUDr. Heleny Máslové, která popíše současné reprodukční ženské strategie s typickými otázkami, které je doprovázejí – Mám se vdát? S kým mám založit rodinu? Vezme si mě? Chci mít vůbec dítě? Kolik mám mít dětí? Další přednášející, známou širší veřejnosti, je Mgr. Margit Slimáková, Ph.D., odborná průvodkyně zdravím a výživou, která se bude věnovat souvislostem mezi stravou, přirozeným početím a zdravím těhotenstvím.

V případě zájmu o účast, rozhovor s některým z hostů, nebo některé z témat nás neváhejte kontaktovat na níže uvedených kontaktech.

Ke Světovému týdnu respektu k porodu se připojuje řada dalších organizací v dalších regionech, odkazy můžete najít rovněž na našem webu.

S přáním pěkného dne,

Hnutí za aktivní mateřství

Kontakty
Jitka Procházková
jitka.prochazkova@iham.cz
tel. 776 465 496
Petr Jedlička
petr.jedlicka@alperg.cz
tel. 774 303 303

Kostlivci ve skříni českého porodnictví

6. prosince 2010 byla kompetentním orgánům zaslána petice Za zlepšení podmínek v českém porodnictví. Byla sestavena v roce 2008 zástupkyněmi několika organizací, sdružených v Iniciativě Normální porod. Mezi podepsanými najdete mnoho osobností veřejného života

Quo vadis české porodnictví?
Petra Sovová z Hnutí za aktivní mateřství popsala poměry v českých porodnicích následovně: „Spokojené jsou v podstatě jen ty ženy, které nemají o porodu žádnou představu ani porodní plán a plně se s důvěrou podřídí ošetřujícímu lékaři či lékařce. Ženy, které se o porod předem zajímaly a ujasnily si, jak ho chtějí prožít, většinou narážejí na nepříjemné reakce zdravotníků a nezřídka jsou vyzvány, aby si vybraly jinou porodnici či dokonce aby s podobnými názory rodily rovnou doma!“
Co vlastně předkladatelky petice Za zlepšení služeb v českém porodnictví a za péči přátelskou a bezpečnou pro matku a dítě porodnickému systému vytýkají? „Především nerespektování nejnovějších poznatků vědy. V českých porodnicích přes mnohá zlepšení stále vládne rutina. Do porodu se tak zasahuje příliš často – a příliš často se tím porod velmi komplikuje. Důkazem je i stoupající počet císařských řezů, aniž by zároveň klesala perinatální úmrtnost. Dalším problémem je porušování platné legislativy – tím, že matkám, které mají o porodu svou představu, zdravotníci násilím vnutí tu svou, někdy dokonce s odůvodněním, že se musí podřídit,“ vysvětluje Petra Sovová. Výčet rutinně používaných zákroků, které podle Světové zdravotnické organizace (WHO) narušují normální průběh porodu a důležitou vazbu mezi matkou a dítětem, je dlouhý a drtivá většina škodlivých zákroků se tu za dveřmi porodních sálů běžně používá:
– často neodůvodněné umělé vyvolání porodu
– rutinní provádění holení a klystýru
– odepírání jídla a někdy i pití během porodu
– rutinní zavádění kanyly pro případné použití infuze
– rutinní elektronické monitorování plodu
– častá vaginální vyšetření mnoha poskytovateli péče
– nadužívání a propagování epidurální analgezie
– rutinně prováděná časná amniotomie (protržení vaku blan)
– nerespektování podmínek příznivých pro průběh porodu (tlumené světlo, ticho, teplo, intimita)
– nadužívání oxytocinu pro povzbuzení děložní činnosti
– neumožňování svobodné volby polohy během druhé doby porodní
– řízené tlačení se zadržováním dechu
– předčasné zaškrcení a přerušení pupečníku
– bezprostředně po porodu narušování dostatečně dlouhého kontaktu
matky a novorozence kůží na kůži, oddělování matky a dítěte kvůli běžnému poporodnímu vyšetření
– na porodním sále ukládání dítěte do postýlky s monitorem dechu namísto matčiny náruče
– rutinní zahřívání dítěte v inkubátoru či výhřevné postýlce na novorozeneckém oddělení namísto kontaktu dítěte s matkou a zahřátí na jejím těle
– nedostatečné či nesprávné informace o kojení, např. omezování délky kojení v počátcích
– rutinní vážení dítěte před kojením a po něm

Obzvlášť odsouzeníhodné je nerespektování těch matek, resp. rodičů, kteří jsou s doporučeními WHO dobře obeznámeni a výslovně si přejí se rutinních a neopodstatněných praktik vyvarovat. „Stoupající počet porodů doma ukazuje i na to, že přibývá žen, pro které přestává být porodnice bezpečným místem, cítí se tam ohroženy“, dodává Sovová.
Legislativa přitom vnímá nenarozené dítě jako součást matčina těla, jen ona tedy ve skutečnosti může rozhodovat, jak bude porod probíhat, a s každým nabízeným zákrokem musí předem souhlasit. Pokud se jí ovšem někdo zeptá.
A pokud nesouhlas vyjádří, většinou se dozví, že lékař/lékařka příslušný zákrok či postup dodržet musí, protože „je to lege artis“.
Pojem poskytování péče „lege artis“ je ale pouze termínem právně teoretickým.
Jeho náplni odpovídá v současné legislativě ustanovení § 11 zákona 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, které uvádí, že „zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy.“ (Nerespektování dostupných vědeckých poznatků přitom právě autorky Petice v českém porodnictví postrádají.)
Pokud pacient péči navrženou lékařem z jakýchkoliv důvodů nechce, může ji odmítnout cestou tzv. negativního reversu dle § 23 odst. 2 zákona 20/1966 Sb.
(Bližší informace o právních otázkách podá právník Ligy lidských práv Mgr. David Záhumenský 608 719 535)

Hledám svou porodní asistentku
Ať už žena plánuje porod doma či v porodnici, potřebuje porodní asistentku. V zahraničí, například v nejbližším Německu a Rakousku, má běžně na výběr, zda už v těhotenství využije prenatální poradenství porodní asistentky či lékaře. Pokud si vybere porodní asistentku, ta ji pak může doprovodit a poskytnout péči během porodu v porodnici, v porodním centru či doma. Navštěvuje ženy i v šestinedělí. U nás si ženy mohou také vybrat, ale jen některé – porodních asistentek, ke kterým lze chodit do prenatální poradny, je velmi málo. A jen o něco více je těch, které asistují při porodech doma. Z několika stovek žen, které odhadem v ČR ročně doma porodí, sežene porodní asistentku jen část. Na celou republiku dnes připadá pouhých 17 porodních asistentek, přičemž nemohou zajíždět příliš daleko od svého běžného působiště – nemohly by pak ženám zajistit bezpečnou péči během porodu ani poporodní návštěvy.
V poslední době mají porodní asistentky u nás problémy se získáváním registrace pro samostatnou činnost. Práci jim komplikují zejména podmínky registrace – podle nich by porodní asistentka, poskytující péči při porodu mimo nemocnici, měla mít k dispozici drahé vybavení, de facto malý porodní sál. V zahraničí je přitom běžné, že samostatné porodní asistentky pracují se základním resuscitačním vybavením a bezpečí péče to nijak neohrožuje.
Ivana Konigsmarková z UNIPA – Unie porodních asistentek pak situaci profese porodní asistentky popisuje takto:
„Přestože se porodní asistentky vzdělávají již přes 30 let výhradně pomaturitním studiem, v současné době pouze na vysokých školách a jsou speciálně školeny pro péči o ženu z v průběhu těhotenství a porodu a po porodu o matku i dítě, nemohou svobodně vykonávat své povolání, zejména proto, že jejich péče není hrazena ze zdravotního pojištění. Při tom v zahraničí je běžné, že se ženu během těhotenství a porodu a po porodu o ženu i dítě stará jedna „její“ porodní asistentka.  Nezáleží na tom, jestli žena rodí v porodnici, porodním domě nebo doma. Rodí-li v porodnici, její porodní asistentka ji doprovází do porodnice, vede porod, po porodu v řádu několika hodin odcházejí i dítětem domů a porodní asistentka vykonává návštěvy v domácnosti. Při tom pečuje o ženu i dítě. V případě náznaku sebemenších komplikací konzultuje situaci s lékařem, popř. předává ženu, dítě či oba do vyššího stupně péče. Porodní asistentka je organizátorem péče, ordinuje základní vyšetření, konzultace apod. Taková péče je až o 60% levnější s pozitivními dopady na zdraví a pohodu matky, dítěte i celé rodiny.“
A spokojenost s péčí porodních asistentek dokládá i reakce jedné z matek: „Měla jsem to štěstí, že jsem byla před porodem i po celou dobu porodu v porodnici v péči porodních asistentek. Jsem jim vděčná za oporu, kterou mi poskytly, i za pomoc při komunikaci s lékaři. Přála bych tento komfort každé nastávající matce“ řekla Veronika Jiravová, ředitelka NNO, nyní na rodičovské dovolené.

Zavírání malých porodnic
V posledních letech dochází také k rušení porodnic, v nichž se narodí méně než 500 dětí ročně. Ačkoliv právě taková zařízení nejlépe umožňují osobní a rodinný přístup, z pohledu MZ jde o neefektivní pracoviště, která nesplňují požadavky nejmodernější péče o rodičky. V posledních letech tak zanikly i populární a hojně vyhledávané porodnice (ve Frýdlantě v Čechách, ve Vysokém Mýtě či v Kutné Hoře), a to i přesto, že zdejších služeb zvýšenou měrou využívaly také přespolní ženy se zájmem o přirozený porod, včetně těch z hlavního města. Momentálně v nabídce služeb porodnice jednoznačně hájící právo žen na autonomii při porodu a na současnou ochranu fyzického, psychického a sociálního bezpečí rodiček a novorozenců je pouze jedna –  Horská nemocnice Vrchlabí.

„Blokování práce malých porodnic vnímám jako rivalitní záležitost porodníků z velkých klinik. Ti nestojí o konkurenci malých oblíbených pracovišť, která tak jasně dávají vyniknout rozdílu mezi porodem a porodem. Současný stav lze také vnímat jako výsledek vlády mužů – věci veřejné v Parlamentu, Senátu i na ministerstvu zdravotnictví a v pojišťovnách jsou převážně v rukou mužských úředníků či lékařů. V případě zavírání malých porodnic jsme zkrátka svědky nehorázné diskriminace žen. Jako psycholožka připomínám, že z hlediska psychologického bezpečí je u porodu důležitý především dobrý pocit matek, jejich vnitřní jistota a možnost rozhodnout, kde chtějí své – zvláště prvorozené – dítě přivést na svět. Jako soudní znalkyně dodávám, že hodně nepovedený a asistovaný porod může žena vnímat jako trauma, srovnatelné se znásilněním,“ řekla v anketě na téma zavírání malých porodnic PhDr. Věra Břicháčková.

„Pro 80-90% žen, které nemají během těhotenství zdravotní problémy, není porod ve velkých porodnicích o nic bezpečnější než porod v malých porodnicích nebo porodních domech. Ve velkých porodnicích bývá však porod výrazně medikalizován a zkušenost respektovaného porodu s individuálním přístupem, tak důležitá pro ženu a její rodinu, bývá rodičkám odepřena. V zemích jako je Česká republika je nezbytné umožnit ženám a jejich rodinám možnost přivést dítě na svět také v malé porodnici nebo porodním domě v blízkosti jejich domova. Porod patří především rodině, nikoli doktorům, nemocnicím nebo politikům!“ – vyjádření Prof. MUDr. Marsdena Wagnera, neonatologa, bývalého ředitele Výboru pro zdraví žen a dětí při WHO (Světové zdravotnické organizaci), zodpovědného za zdraví žen a dětí ve 45 průmyslových státech světa, v červnu 2008 http://www.marsdenwagner.com/

Porodnice odmítají šetřit peníze
Náročná je ovšem i situace ve velkých, zejména pražských porodnicích, přestože jim rozhodně nedostatek porodů nehrozí. Jsou velmi přeplněné (od doby, kdy se rodili dnešní rodiče, byly v Praze zrušeny čtyři menší porodnice), nápor klientek se snaží zvládat mj. pomocí brzkých registrací, leckde již na samém začátku těhotenství. To je stresující, protože ženy v té době mnohdy ještě neví, jak se těhotenství bude vyvíjet, zda se vůbec udrží. Ani včas zaregistrovaná žena nemá ovšem jistotu, že ji porodnice v době porodu přijme. Systém registrací je navíc právně velmi sporný.
Přes tyto problémy se porodnice stále brání dřívějšímu propouštění matek a dětí, tzv. ambulantním porodům. Snad ze strachu, aby si na tuto možnost rodiče příliš nezvykli? Legislativně této možnosti nestojí nic v cestě – pokud jsou žena i dítě zdrávy, mohou opustit porodnici podle přání matky kdykoliv. I tady ale narazíme na systémovou chybu. V zahraničí se o ženu a dítě doma stará porodní asistentka, např. v Německu je porodním asistentkám hrazeno ze systému zdravotního pojištění během osmi týdnů po porodu až 10 návštěv. U nás si žena musí podobnou službu hradit sama, v některých regionech je nadto samostatných porodních asistentek nedostatek.

Petice za zlepšení služeb v českém porodnictví
Protože přibývá těch, kteří se stávající situací v českém porodnictví nesouhlasí, a protože propast v nabídce péče, která nás odlišuje kupříkladu od západní části Evropy, do které  patříme, je výrazná, byla sestavena Petice za zlepšení služeb v českém porodnictví a za péči přátelskou a bezpečnou pro matku a dítě. Petici iniciovala sdružení, dlouhodobě usilující o prosazení žádoucích „porodnických“ změn (A centrum – Vědomá a aktivní příprava na mateřství, Aperio – Společnost pro zdravé rodičovství, Česká asociace dul, Hnutí za aktivní mateřství a Unipa – Unie porodních asistentek) za podpory dalších organizací (m.j. Sítě mateřských center ČR).
Petice vyzývá ke skutečným a konkrétním systémovým změnám a k zahájení demokratické diskuse, jíž budou účastni zástupci Ministerstva zdravotnictví, zdravotních pojišťoven, lékařů/lékařek, porodníků, neonatologů a pediatrů, porodních asistentek, dětských sester, dul a zástupci rodičů. „Už začátkem listopadu 2007 nám přislíbil mluvčí nemocnice pan Cikrt, že se nejpozději do vánoc sejdeme a budeme společně nad závažným stavem českého porodnictví jednat. Tehdy jsme mu předávali otevřený dopis organizací, sdružených do Iniciativy NORMÁLNÍ POROD. Nakonec se slibované setkání uskutečnilo až v červnu 2009 pod názvem Porody v Česku. Tento seminář byl velmi přínosný, diskuse otevřela mnoho důležitých témat. Zástupkyně MZ tehdy přislíbila, že podpoří pokračování tohoto dialogu. Předpokládáme, že by se další seminář mohl uskutečnit v dohledné době“,  doufá Petra Sovová.
Svůj podpis pod petici připojili např. Zuzana Roithová, Zuzana Baudyšová, ředitelka Nadace Naše dítě, etnograf Mnislav Zelený, psycholog Václav Břicháček, sociolog Igor Nosál, lékařka Helena Vidovičová, duchovní Tomáš Halík, dokumentaristka Olga Sommerová, psychiatr a spisovatel Max Kašparů, režisérka Lenka Cingrošová, hudebník Vladimír Merta, herec Matouš Ruml a další známé osobnosti. Výrazná je podpora ze zahraničí – pod peticí najdete přehlídku jmen odborníků a odbornic, která se s oborem porodnictví často skloňují, například autorky i u nás známých knih Henci Goer a Sheila Kitzinger, dokumentaristky Debra Pascali-Bonaro, Katja Baumgarten a Suzanne Arms, lékařka a porodní asistentka Agnes Gereb nebo profesor Marsden Wagner, neonatolog a bývalý poradce Světové zdravotnické organizace.
Tištěnou verzi podepsalo 1114 lidí, k elektronické verzi se připojilo 4200 osob a bezmála 500 podporovatelů/podporovatelek ze zahraničí.

10 kroků k optimální porodní péči
V témže roce, kdy vznikla Iniciativa Normální porod a petice Za zlepšení podmínek v českém porodnictví, byl zveřejněn dlouho připravovaný a očekávaný text 10 kroků k optimální porodní péči Mezinárodní Iniciativy za porodní péči pro matku a dítě (International MotherBaby Childbirth Initiative, IMBCI, březen 2008). Vychází z výsledků nejnovějších výzkumů a stanovuje principy, které by měli v praxi uplatňovat poskytovatelé optimální porodní péče. Iniciativa kromě jiného zdůrazňuje, že potřeby dvojice matka-dítě by měly být upřednostňovány před potřebami poskytovatelů péče, institucí a medicínského oboru.
Autorem Iniciativy je International MotherBaby Childbirth Organization (IMBCO, Mezinárodní organizace za porodní služby pro matku a dítě) – nezisková, nevládní organizace, jejímž cílem je prosazovat porodní péči příznivou pro matku a dítě.
Dokument se opírá o konzultace odborníků ve 163 zemích světa a Technickou poradní skupinu tvořenou autoritami jako je UNICEF, Světová zdravotnická organizace (WHO), Světová aliance asociací pro kojení (WABA), Mezinárodní federace gynekologů a porodníků (FIGO), Koalice za zlepšení služeb v porodnictví (CIMS), Mezinárodní asociace laktačních konzultantů (ILCA), La Leche League International (LLLI), Mezinárodní konfederace porodních asistentek (ICM), Mezinárodní pediatrická asociace (IPA), Mezinárodní konfederace zdravotních sester (ICN), mezinárodní asociace dul DONA International a další.
Iniciativa je ke stažení v angličtině na www.imbci.org  a v češtině na www.normalniporod.cz.

„Bezpečná péče je taková péče, která využívá postupů založených na vědeckých důkazech, jež minimalizují riziko chyby či poškození a podporují normální fyziologii porodu.“
10 kroků k optimální porodní péči

„Celý dokument je pro situaci v České republice inspirativní. A právě péče podložená výzkumem není v českém porodnictví běžná“, řekla Mgr. Lucie Ryntová, která na přípravě a překladu materiálu spolupracovala.

Kontakty, kde lze získat více informací:
www.normalniporod.cz
Hnutí za aktivní mateřství:
Petra Sovová, 776 465 486, ham@iham.cz
UNIPA – Unie porodních asistentek:
Ivana Königsmarková, 602 816 081, unipa@unipa.cz
IMBCI:
Lucie Ryntová, 608 909 979, lucie.ryntova@centrum.cz
Porodní dům U Čápa o.s.:
Zuzana Štromerová, 602 958 396, info@pdcap.cz
A centrum – Vědomá a aktivní příprava na rodičovství (kontakty na ženy s různými porodními zkušenostmi):
Katarína Zatovičová, 602 378 429, prozivot@atlas.cz
Mgr. Michaela Mrowetz – klinická psycholožka, psychoterapeutka, soudní znalkyně
777 771 601 michaela.mrowetz@email.cz
Přejete-li si mailem dostat další materiály, napište si o ně na mailovou adresu ham@iham.cz.