Tento festival považuji za velmi důležitý – každoročně nám připomíná to, co sice všichni víme, ale na co ve shonu všedních starostí často zapomínáme: jakým zázrakem je lidský život a jeho zrození, jakou ohromnou proměnu znamená v životě rodičů příchod jejich dítěte na svět.

Jako společnost jsme si zvykli pohlížet na svět kolem sebe odtažitě, technicky – pragmaticky se vztahovat k viditelným a hmatatelným výsledkům a podceňovat význam méně uchopitelných okolností. Máme pocit, že účel světí prostředky, ať jsou jakékoli. I na narození nového člověka se díváme jako na medicínský proces, chceme jej mít co nejvíc pod kontrolou, pojistit si jeho výsledek, bohužel někdy i za cenu určité necitlivosti: k rodící ženě, na niž automaticky hledíme jako na pacienta, i k dítěti, které právě opouští bezpečí světa pod jejím srdcem a jehož pláč pro nás není důvodem k zamyšlení…

Festivaly, jako je tento, nás vyzývají k větší citlivosti a větší pokoře – abychom si vážili vzácných chvil, mezi něž patří i čas zrození, a nevztahovali se jen k tomu, co přijde po nich. Jsou výzvou, abychom ve svém životě znovu začali ctít tajemství věcí, které nás přesahují, abychom se pokusili zlidštit a zjemnit nejen čas a okolnosti, za nichž naše děti přicházejí na svět, ale i svět samotný – ten svět, který nám všem byl pro naše žití svěřen.

Velmi bych si přál, aby i letošní Festival o těhotenství, porodu a rodičovství byl jedním z dalších krůčků na cestě, která k lepšímu světu vede.

S úctou